Ve vypjaté a otevírající době pro nás pro všechny, kdy nad námi visí černý mrak termonukleární války.

V době opakující se nepokryté cenzury (nejenom mých příspěvků a komentářů) se evropská politická "elita" a jejich středoevropská stafáž snaží hrát hru, že mohou alespoň něco trochu významného (na Východě) dohodnout.

Jezdí vlakem sem a tam a na místo role mírotvorců posílají na východ zbraně za nevyčíslitelné sumy, které by určitě více přispěly např. k udržení životního minima českým matkám samoživitelkám či důchodcům na hraně finančního kolapsu.

A přitom je všem kdo mají "všech šest pohromadě" více než jasné, že jediná možnost dohody, která bude mít platnost a zabrání globální katastrofě je na "stejnobarevné koalici" dvou států, podobných v mnohém jeden druhému jako vejce vejci, které budou (pravděpodobně) rozhodovat o dalším uspořádání (nejenom) ekonomického světa.

Otázkou je, jestli se aspoň jeden z těchto dvou globálních titanů dohodnout chce.

Jeden má z války ekonomický prospěch a druhý nás přesvědčuje, že chrání a brání své teritorium před expansí obranného společenství spravedlivých.

Osobně bych si moc přál, aby se dohodli.

Včera bylo totiž pozdě.

A my obyčejní lidé bychom si pak mohli konečně trochu odpočinout a zase (na chvíli) začít "normálně" žít. A nechat (opět?) v poklidu naší ukolébanosti křehkým mírem přepnout vypínač tlačítka kontroly lidského podvědomí zase na něco jiného.

Třeba na zpoza rohu netrpělivě vykukující C-22 a jeho další připravené (pseudo)mutace. Ty už tu přece dlouho nebyly.

Aspoň se budou moct lidi zase něčeho bát a řvát na sebe jak smyslů zbavení.

Nevědě, že je to všechno jenom hra.

S naší unavenou, indoktrinovanou a (ne)mocnou Myslí zaměřenou teď už na prosté přežití.

Ale co se divíme, vždyť o to tu (asi) jde...

Nebo ne?

Přečtěte si tento článek autora na: LinkedIn | GAB | MeWe | VKontakte |