Mezi paprsky zázračného slunce jadranu a rytmickým vlnobitím jsem se odhodlal konečně přečíst možná jednu z nejúžasnějších knih 20.století.

A tou skvělou (více jak) knihou je 90.let stará vize "Nové společnosti" pro mnohé s děsivým názvem:

Konec civilizace (v angličtině Brave New World) od Aldouse Huxleyho.

Přečetl jsem ji jedním dechem, byť musím přiznat, že jsem musel mé čtení na břehu moře nesčetněkrát přerušit a začít meditovat (někdo by řekl "rozchodit to").

Vy co ji znáte, určitě ještě teď cítíte její vibrující, v mnohém zdrcující a dech beroucí hloubku a do hlavy se deroucí otázku, kterou pořád nemůžu dostat z mé hlavy a tou otázkou je:

Doopravdy chceme obětovat naši fyzickou, duševní ale i duchovní svobodu?

A vyměnit ji za falešné bezpečí (bez válek), věčné bezstarostné mládí a (ne)konečné štěstí vyvolané (ne)zdravými chemikáliemi (halucinogeny) a.k.a. léky, v dystopické společnosti (možná již) 22.století?

Nejsem si jistý a ani si netroufám domyslet, kolik lidí by (nejenom) v této současné, nad míru vypjaté době na to kývlo.

Mít klid, být předurčen (tzv. predestinován) k určité práci a druhu života na zemi se zaručeným příjmem, kde jsou všichni (jinými slovy celé 2 mld. lidí) "šťastni".

Kdo máte odvahu, kupte si ji.

Garantuji Vám, že ji buď odložíte po třetí stránce nebo ji zhltnete stejně rychle jako já.

A budete ji mít (asi) dlouho dlouho v hlavě.

Jako ji mám i já ... 

Přečtěte si tento článek autora na: LinkedIn | GAB | MeWe | Twitter |